Jak jsem si vybírala svatební šaty

Od začátku jsem věděla, že se budu poohlížet po nákupu svatebních šatů. Nejsem totiž fanynka půjčovného v řádech několika tisíců, obvykle téměr k 10 000 Kč. Chtěla jsem tedy sepsat moje zkušenosti s tím, jak jsem si vybírala svatební šaty.

Jak jsem vybírala svatební šaty

Poměrně brzy jsem se začala porozhlížet po stylech šatů, které by se mi líbily. Nejsem na princeznovské róby a navíc jsem si hrůzu kruhové spodnice užila na bílé prodloužené. Takže jsem věděla, že se budu porozhlížeto po něčem jednodušším, spíše splívavějším a hlavně pohodlném. Poměrně rychle jsem našla šaty, které mi naprosto učarovaly – šaty od Leanne Marshall.

Bohužel jsem poměrně rychle zjistila, že stojí zhruba stejně, jako předpokládaný rozpočet svatby, a tak jsem se začala dívat po aleternativách.

Hledání

Zalíbily se mi šaty z Asos, které stály přijatelnou částku, tak jsem se rozhodla, že si je zkusím objednat.

jak jsem si vybírala svatební šaty na asos

Byla jsem z nich patřičně nadšená, jelikož to byly úplně první svatební šaty, které jsem si kdy zkusila. Bohužel jsem ale také velice rychle zjistila, že tyto svatební šaty to nebudou. Hlavní problém byl s tím, že mi vůbec neseděly a bála jsem si, že nebude možné materiál ani trochu zapravit. V tu chvíli jsem si také uvědomila, že šaty za 2000 Kč si asi úplně nekoupím (tyhle stály £75).

Zkoušení šatů ve svatebním salonu

Rozhodla jsem se tedy pro další variantu, že si půjdu do salonu vyzkoušet šaty, abych viděla, jaký styl mi sedí. Vybrala jsem si jeden z velkých salonů v Brně, kde jsem se cítila jako princezna. Vůbec jsem ale nepohopila, z jakého důvodu byl takový problém poslouchat to, co říkám, místo toho, aby mi nutily šaty, které se jim dobře prodávají. Moje požadavky byly jednoduché: nechci žádné zdobené princeznovské šaty, nechci spodničku a nebudu mít boty na podpatku. Dámy na mě koukaly jak kdyby něco takového slyšely poprvé v životě, a řekly mi, že také šaty prakticky nemají a že to vůbec nemám šanci sehnat. Jako vrchol mě ještě navlíkly do prvních šatů (“to si musíte vyzkoušet aspoň něco se spodničkou”), ve který jsem vypadala jako dort se šlehačkou, s výstřihem až někam ke kolenům. S díky jsem takové šaty odmítla, slečna asistentka řekla, že se teda zkusí podívat, ale že to asi bude problém, a v celém salonu mi byla schopna najít tak patery šaty. To mě přišlo trošku úsměvné, když šaty v boho stylu v poslední době opravdu letí.

Nakonec jsem si odzkoušela různé styly a podívala se, co mi vlastně sluší a nesluší. Líbily se mi troje, které mi paní napsala na papírek k nim (mimo jiné s mnoha mými osobními údaji, zdůvodněné “to potřebujeme kvůli GDRP”, asi si to špatně přečetly…) a řekla mi cenu půjčovného – od 8 000 do 10 000 Kč.

Z žádných šatů jsem nebyla vůbec unešená, a tak jsem rozhlížela dále.

Výběr svatebních šatů online

Rozhodla jsem se využít toho, že bydlím ve Velké Británii, kde mnoho obchodních řetězců poskytuje online dopravu a svatební šaty, a začala jsem se rozhlížet po jiných. Mimochodem, pokud by Vás zajímalo, které obchody to jsou, najdete je TADY.

Dlouho jsem sledovala jedny svatební šaty z obchodu Monsoon. Nakonec jsem zjistila, že jeden z obchodů v Londýně je má dokonce na skladě, a můžete si je přijít vyzkoušet. Za normálních okolností se Oxford street vyhýbám velkým obloukem, ale pro tohle jsem ten zážitek byla schopná obětovat. Nakonec jsem tedy do obchodu dorazila, moje vysněné šaty tam měli na skladě. Sáhla jsem ještě po jedněch, které se mi docela líbily.

Nalezení MÝCH svatebních šatů

V kabince, sama, jako kdybych si zkoušela nové kalhoty, jsem si na sebe své vysněné šaty navlékla, horko těžko dopla zip na zádech, a nic. Žádný pocit, jako když kouzelník vezme do ruky poprvé hůlku, která si ho vybrala. Šaty byly pěkné, ale to bylo tak všechno.

Zkusila jsem si tedy ty druhé, a konečně jsem zažila ten pocit “tohle jsou ony”. Několik desítek minut jsem v kabince jen stála a dívala se na ně. Tak dlouho jsem vybírala svatební šaty, až jsem na ně narazila úplně náhodou, v podzemním podlaží malého obchodu na Oxford street.

jak jsem si vybírala svatební šaty na monsoon

Rozhodla jsem si je nekoupit hned, počkala jsem, co mi řekne mamka, svědkyně, sestra a budoucí tchýně. Jelikož se všem líbily druhý den jsem si pro ně zajela. Trošku úsměvně mi je neprodali, jelikož se jednalo o vzorek. Takže jsem přijela domů a objednala si je přes interenet (s 25% slevou) a teď mi doma visí ve skříni moje svatební šaty, za necelých 7 000 Kč. Vím, že si je obleču jednou v životě, ale pokud se je někdy rozhodnu prodat, určitě za ně celkově nezaplatím víc, než za půjčovné nepohodlných šatů z půjčovny.

Také by se Vám mohlo líbit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *